“Já nevím, jestli to zvládnu,” řekla žena č. 1. “Ještě jsi to nikdy nedělala,” odpověděla jí žena č. 2. “A pomohla bys mi?“ zeptala se žena č. 1. “Nejsem si jistá, že to umím,” ošila se žena č. 2. “Dámy, radši se do toho nepouštějte vůbec, jeden nikdy neví,“ zakončila to žena č. 3. A bylo po ptákách… O tom,...
Mami, někdy je to s tebou tak těžký…to se snad ani nedá popsat. Někdy vůbec nechápu, proč jsem se ti narodila. Zpětně oceňuji, že jsi nikdy nechtěla, abych byla nezávadná milovnice Jiráska. No dobře, hádám, že bys to ocenila ve chvílích, kdy jsem se nad ránem vkrádala domů oknem. (Navíc z koncertů elektronické hudby, kterou nemůžeš vystát. Protože Kája, to je kvalitka.) Mami,...
Jako malá holčička jsem měla ráda panenky. S kamarádkami jsme je vozily v kočárcích, krmily a vychovávaly. Svět panenek Barbie tehdy nebyl. Nebo spíš se nedostal za železnou oponu. To ale nevadilo. Našla se řada jiných důvodů, které mi posloužily k nenávidění vlastního těla. Doma mi de facto denně vyčítali, že jsem tlustá. A tak jsem toužila vyrovnat se štíhlým kráskám....
Dívala se klíčovou dírkou. Ještě nikdy to neudělala. A teď se o to pokoušela. Pokoušela se dívat do ložnice svých rodičů. Tak moc ji zajímalo, co se tam děje a nedalo jí to spát. Táta přeci není doma! Co tam ta maminka dělá? A pak uslyšela sten. Jemný a jakoby utkaný z pavučiny. Skoro zakopla, jak začala couvat. Spěšně odešla a potichu...
Moje babička mi častokrát vyprávěla, jaké to bylo za války. Jak byli Rusové horší než Němci, jak se ženy schovávaly, když vojáci obcházeli domy a byty, a jak se kupovalo na lístky. Ona povídala, já upíjela z hrnku čaj a milovala to. Když jsem to ale poprvé dostala, dívala jsem se hned na všechno jinak. Musela jsem se divit, jak to ženy...
Leží potichu. V místnosti je tma. Tvář jí ozařuje jenom světlo z chodby. Její muž se sprchuje. Dnes to přijde. Budou se milovat. Ví to, ale moc se jí nechce. Má za sebou náročný den a na milování není chuť. Postel se prohnula. Je to tady. Jeho ruka se pomalu sune po jejím těle. Je to fajn. Je to něžné....
Jak se máte po novém roce? Jste svěží a nastartované, nebo vás už ty první týdny pořádně zruinovaly? Bůh ví, že odpočinek si dopřáváme snad jenom o těch svátcích, kdy se nakonec vyčerpané svalíme doma na gauč. Není ale pozdě myslet na sebe až na konci roku? Cožpak jsme neměly tu potřebu už dřív? Hlava vymyslí tisíc důvodů, proč ještě dělat...
