Jak dohnat modelky

Jako malá holčička jsem měla ráda panenky. S kamarádkami jsme je vozily v kočárcích, krmily a vychovávaly. Svět panenek Barbie tehdy nebyl. Nebo spíš se nedostal za železnou oponu. To ale nevadilo.

Našla se řada jiných důvodů, které mi posloužily k nenávidění vlastního těla.

Doma mi de facto denně vyčítali, že jsem tlustá. A tak jsem toužila vyrovnat se štíhlým kráskám. Byla jsem prý od malička cvalík. No jo. Ta naše tlustá Irena. Měla by zhubnout. Měla by s tím něco dělat. Jinak ji nikdo nebude chtít.

Pamatuji si na to dodnes.

Po dvou dětech, více jak 20letém manželství a konečně s upřímným smíchem na tváři vidím v jejich tvrzeních zásadní trhliny.

Tehdy jsem ale jejich řeči brala smrtelně vážně.

Neměla jsem přístup k časopisům nebo videím o modelkách, ale obdivovala jsem štíhlé holky, které měly mou vysněnou postavu.

Až později jsem zjistila, že fenomén, který zavedla Twiggy, možná není proč závidět.

Při bodyworku a práci s tělem se to projeví. Všechny ty dny s minimem spánku a v polohách a pozicích, kdy mají modelky sedřené klouby, ale stále se musí tvářit sexy, i když bolestí omdlévají.

Sama jsem se divila, co všechno je potřeba jen k nafocení fotek na moje weby!

Ty nej modelky jsou nejméně sebevědomé.

A přitom vidím pořád tolik žen, které se k modelkám přirovnávají a trpí kvůli tomu nízkým sebevědomím. Mám celulitidu, špek navíc, beďar na tváři a když nic jiného, tak nejsem vůbec fotogenická.

Skutečně je to pravda?

Viděli jste někdy ty svoje vzory bez make-upu a hlavně před retuší fotek? Je to určitá věc k zamyšlení, protože se často utíkáme do světa, který není vůbec reálný.

Pokud ale přece jen chcete být jako modelky, mám pro vás jednodnoduchá pravidla. Zkuste dodržet aspoň jedno a budete jejich světu blíž, než si samy myslíte.

Tady jsou:

1. Nebuďte spokojené se svým tělem a nemějte ho moc rády.
2. Jezte velice málo nebo vůbec.
3. Mám pokračovat dál?

Vidím to neustále kolem sebe. Štíhlé pěkné holky a na povrchu sexy, ale uvnitř velice zraněné a znecitlivělé osůbky.

Se vším se ale dá pracovat. A když se rozhodnete, dají se i ty největší bolesti zahojit.

Ať už vám šrámy na těle způsobilo nešetrné zacházení při milování, bolestivá kritika v rodině nebo třeba nerespektování potřeb vlastního těla.

Někdy to děláme všechny. Pustíme lidi za svoje hranice a necháme si ublížit. Proč se za to pořád peskovat. To není třeba.

Co takhle změnit taktiku?

Jasně si určit meze, myslet na to, abychom neublížily v první řadě samy sobě a pak teprve se ohlížely na ostatní.

Přijde vám to bezcitné? Je to právě naopak.

Jakmile se budete mít rády, dáváte ten nejlepší příklad i ostatním.