Mami, někdy je to s tebou tak těžký…

Mami, někdy je to s tebou tak těžký…to se snad ani nedá popsat.

Někdy vůbec nechápu, proč jsem se ti narodila. Zpětně oceňuji, že jsi nikdy nechtěla, abych byla nezávadná milovnice Jiráska. No dobře, hádám, že bys to ocenila ve chvílích, kdy jsem se nad ránem vkrádala domů oknem. (Navíc z koncertů elektronické hudby, kterou nemůžeš vystát. Protože Kája, to je kvalitka.)

Mami, celý život jsem si přála být menšího vzrůstu a lehčí váhy. Hlavně, když jsem si kupovala džíny. Díky, že jsi mi prozradila, že v C&A mají i větší velikosti.

Když se kouknu zpátky, uběhlo tolik let… Narozky, svátky, Vánoce, Velikonoce, maturity (ehm) … miluju tě čím dál víc.

Jsem pyšná na to, jak jsi skoro pořád sexy! Všichni kolem mě měli tak nevkusný maminky. Nikdy nezapomenu na tvůj model, když jsi mě vedla do první třídy – kozačky nad kolena, minisukně, blůzka a kabát až k zemi.

Pamatuju si na ten pohled pana učitele, když jsme vešly do třídy (jeho manželka byla fajn, ale nenosila podprdu).

Mrzí mě, že vám to s tátou nevyšlo. Ale už jsem ti to odpustila. Bylo to těžký pochopit, ale zpětně za to jsem ráda.
Mami, díky, že jsi mi půjčila peníze, které ti dodnes splácím.

A díky hlavně za to, že tento dluh není jediné pouto, které nás spojuje 🙂

Díky, že se mnou mluvíš narovinu i když je to někdy fakt masakr. Miluju tě za tvou větu: ”Marti, myslím, že bude nejlepší, když už se rozstěhujeme, máme každá jiný životní styl.” (jojo, to byly ty návraty ve 3h ráno).

Jsem ti vděčná za tu příležitost udělat si na své předky vlastní názor. Našla jsem v nich mnoho podpory a lásky, která mi pomáhá, když pochybuji.

Jsem ráda, že jsi mi pomohla pochopit, že mě moje sestra miluje. A taky to, že ji mohu milovat i když je jiná než já. („Martino, tvoje sestra tě miluje,” znělo někdy jako nacistické heslo, ale dobrý ..:))

A na závěr – asi ti nikdy nezapomenu, jak jsi mi vynadala, že šmejdím po dárcích. Já tehdy to povlečení s pejskama vážně našla náhodou.

Seš hustá, dovol mi být ještě hustější.

Martina (dcera)