Jako malá holčička jsem měla ráda panenky. S kamarádkami jsme je vozily v kočárcích, krmily a vychovávaly. Svět panenek Barbie tehdy nebyl. Nebo spíš se nedostal za železnou oponu. To ale nevadilo. Našla se řada jiných důvodů, které mi posloužily k nenávidění vlastního těla. Doma mi de facto denně vyčítali, že jsem tlustá. A tak jsem toužila vyrovnat se štíhlým kráskám....
Dívala se klíčovou dírkou. Ještě nikdy to neudělala. A teď se o to pokoušela. Pokoušela se dívat do ložnice svých rodičů. Tak moc ji zajímalo, co se tam děje a nedalo jí to spát. Táta přeci není doma! Co tam ta maminka dělá? A pak uslyšela sten. Jemný a jakoby utkaný z pavučiny. Skoro zakopla, jak začala couvat. Spěšně odešla a potichu...
Moje babička mi častokrát vyprávěla, jaké to bylo za války. Jak byli Rusové horší než Němci, jak se ženy schovávaly, když vojáci obcházeli domy a byty, a jak se kupovalo na lístky. Ona povídala, já upíjela z hrnku čaj a milovala to. Když jsem to ale poprvé dostala, dívala jsem se hned na všechno jinak. Musela jsem se divit, jak to ženy...
Leží potichu. V místnosti je tma. Tvář jí ozařuje jenom světlo z chodby. Její muž se sprchuje. Dnes to přijde. Budou se milovat. Ví to, ale moc se jí nechce. Má za sebou náročný den a na milování není chuť. Postel se prohnula. Je to tady. Jeho ruka se pomalu sune po jejím těle. Je to fajn. Je to něžné....
